Přeskočit na obsah

Milena Jesenská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milena Jesenská
Milena Jesenská
Milena Jesenská
Narození10. srpna 1896
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. května 1944 (ve věku 47 let)
koncentrační tábor Ravensbrück,
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtíselhání ledvin
PseudonymMilena
Povolánínovinářka, spisovatelka, překladatelka
Tématažurnalistika, publicistika, překlad a editace
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řTGM II. třídy (1996)
Spravedlivý mezi národy
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Manžel(ka)Ernst Polak (1918–1925)
Jaromír Krejcar
DětiJana Krejcarová
RodičeJan Jesenský
PříbuzníRůžena Jesenská (teta)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milena Jesenská (10. srpna 1896, Praha[1] – 17. května 1944, koncentrační tábor Ravensbrück, Německo) byla česká novinářka, spisovatelka a překladatelka.

V. H. Brunner: Milena Jesenská v redakci Pestrého týdne (1927)
Pamětní deska Mileny Jesenské v koncentračním táboře Ravensbrück

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině pražského univerzitního profesora a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947) a jeho ženy Mileny, rozené Hejzlarové (1874–1913[2], dcery školního inspektora dr. Františka Hejzlara).[3] Bydleli na Starém Městě v domě čp. 377/I v Ovocné ulici (dnes ulice 28. října). V sedmnácti letech Mileně matka zemřela a Jesenská zůstala sama se svým otcem. Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, v německo-židovské intelektuální společnosti kolem kavárny „Cafe Arco“ (na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice) se seznámila mj. se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem.

Na přání svého otce studovala v Praze na Karlově univerzitě medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20 letech se setkala s Ernstem Pollakem, o deset let starším literátem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce se za něj provdala a v roce 1918 se s ním přestěhovala do Vídně. S otcem (částečně kvůli vzdorovitému sňatku) přerušila na čas téměř všechny styky. Manželství s Ernstem Pollakem se záhy dostalo do krize. Vzhledem k manželovým nízkým příjmům začala dávat hodiny češtiny (mezi její žáky patřil např. rakouský spisovatel Hermann Broch) a začala se živit překlady a novinařinou. Překládala z němčiny pro české noviny a externě také přispívala fejetony do módních magazínů. Záhy začala dopisovat do řady českých novin a brzy si vybudovala pověst výborné novinářky.

Přátelství s Franzem Kafkou

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 ji zaujala povídka tehdy nepříliš známého spisovatele Franze Kafky Der Heizer (Topič), a proto napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná spolupráce a korespondence, která skončila až v roce 1923 krátce před Kafkovou smrtí. Jejich přátelství bylo téměř výhradně korespondenční. Setkali se jen dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v pohraničním městě Gmünd. Próza Topič byla jejím prvním překladem Kafky do češtiny, posléze přeložila do češtiny i Kafkův Proces, Rozjímání a Ortel. Kromě Franze Kafky se znala osobně i s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Karlem Krausem, Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou.

První republika, manželství

[editovat | editovat zdroj]

Krátce po Kafkově smrti se rozešla s Pollakem a odstěhovala se nejprve do Drážďan a v roce 1925 zpět do Prahy, kde se podruhé provdala, a to za českého architekta Jaromíra Krejcara. V roce 1928 se jim narodila dcera Jana („Honza“), pozdější spisovatelka Jana Krejcarová–Černá (1928–1981). Jesenská patřila k pražské literární scéně, před válkou kosmopolitní, a uplatnila své literární schopnosti především jako novinářka. Mimo Peroutkovy Přítomnosti, kterou vedla v letech 1938 až 1939, přispívala také do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, magazínu Pestré listy, roku 1926 byla krátce redaktorkou týdeníku Pestrý týden. V deníku České slovo vedla rubriku Ženská hlídka, v níž radila hospodyňkám s vařením a vedením domácnosti. Ačkoliv sama tyto praktické znalosti neměla, tlumočila své rady a recepty z dopisů čtenářek a bavila se jejich mystifikací.

Jako řada českých levicových intelektuálů a literátů První republiky (např. Jaroslav Seifert) i ona krátce sympatizovala s komunistickou stranou a psala i do novin Svět práce. V domě v Žitné ulici (který projektoval Krejcar) se scházela levicová kulturní společnost (býval tam hostem například Julius Fučík). Poté, co se dozvěděla o zločinech stalinismu, v roce 1936 z KSČ vystoupila. Jesenská trpěla revmatismem, vážně nemocná začala být po porodu dcery. Stala se závislou na morfiu (závislosti se zbavila až v roce 1938). Rozčarováním skončilo i její manželství s Jaromírem Krejcarem.

Nacistická okupace a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Po připojení zbytku Čech a Moravy k třetí říši se aktivně účastnila protinacistického odboje a pomáhala při emigraci řadě židovských rodin. V listopadu 1939 byla pro svou protinacistickou činnost zatčena. Následujícího roku byla deportována tzv. „na převýchovu“ do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně a byla morální oporou ostatním vězeňkyním. V Ravensbrücku také potkala Margarete Buber-Neumannovou, rovněž bývalou novinářku, která o ní napsala knihu. V Ravensbrücku zemřela v roce 1944 na selhání ledvin.

Pražské adresy

[editovat | editovat zdroj]
  • Prokopovo náměstí čp. 260/4 – rodný dům. V rohovém domě se v 10. srpna 1896 narodila zubnímu lékaři Janu Jesenskému jediná dcera pojmenovaná po matce Milena. Otec měl v prvním patře byt s ordinací.
  • ulice 28. října (dříve Ovocná) čp. 377/13 – bydleli v posledním patře, v 1. patře měl její otec soukromou ordinaci
  • Spálená čp. 99/33
  • Kouřimská čp. 2326/6 – poslední pražská adresa před jejím zatčením v listopadu 1939

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Mileniny recepty, Pražská akciová tiskárna, 1925 (v témže roce dvě vydání)
  • Cesta k jednoduchosti, 1926
  • Člověk dělá šaty, 1927
Posmrtná vydání článků, esejů a reportáží (většinou psaných pro časopis Přítomnost, 30. léta)
  • HEGNEROVÁ, Ludmila. Milena Jesenská zvenčí a zevnitř : antologie textů Mileny Jesenské. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1996. 37 s. ISBN 80-85844-17-6. 
  • JESENSKÁ, Milena. Nad naše síly : Češi, Židé a Němci 1937-1939. Příprava vydání Václav Burian. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1997. 258 s. ISBN 80-7198-233-4. [4]
  • WAGNEROVÁ, Alena. Dopisy Mileny Jesenské. 1. vyd. Praha: Prostor, 1998. 271 s. ISBN 80-85190-91-5. 
  • JESENSKÁ, Milena. Křižovatky: (Výbor z díla). Příprava vydání Marie Jirásková. 1. vyd. Praha: Torst, 2016. 879 s. ISBN 978-80-7215-520-0. 
Německy
  • Milena Jesenská. „Alle meine Artikel sind Liebesbriefe“ (Milena Jesenská. „Všechny mé články jsou milostné dopisy“), vydala Alena Wagnerová, Bollmann Verlag, Köln, 1994
  • „Ich hätte zu antworten tagelang und nächtelang“ – Die Briefe von Milena („Mohla bych odpovídat dny a noci“ – Dopisy Mileny), vydala Alena Wagnerová (mj. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main, 1999)
  • „Alles ist Leben“ – Feuilletons und Reportagen 1919–1939 („Všechno je život“ – fejetony a reportáže 1919–1939), vydala Dorthea Rein, BtB bei Goldmann, 1999
Anglicky
  • The Journalism of Milena Jesenska: A Critical Voice in Interwar Central Europe (Žurnalismus Mileny Jesenské: Kritický hlas v meziválečné střední Evropě), přeložila a vydala Kathleen Hayes, New York: Berghahn Books, 2003

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Přestože byla významnou českou novinářkou a překladatelkou v období první republiky, stala se celosvětově známá především jako blízká přítelkyně Franze Kafky (vedle Felice Bauerové a Julie Vohryzkové) – „Kafkas Freundin Milena“ („Kafkova přítelkyně Milena“). Její tvorba – fejetony, články, svědectví a reportáže o meziválečné střední Evropě, problematice jejích společností a jejích vztahů – se dočkala zaslouženého světového uznání až po druhé světové válce. Roku 1996 jí byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy. V roce 1995 byla institucí Jad vašem poctěna udělením ceny Spravedlivá mezi národy v Jeruzalémě.

Jménem Mileny Jesenské je též pojmenována mezinárodní žurnalistická cena[5] a Zvláštní cena Mileny Jesenské novinářské ceny Česko-německého fondu budoucnosti za "činy, vyjadřující občanskou statečnost a zasazující se o multikulturní porozumění, toleranci a soužití obyvatel obou zemí ve společné Evropě"[6].

Knihy o Jesenské

[editovat | editovat zdroj]

Biografie, vzpomínky

[editovat | editovat zdroj]

anglicky:

  • Margarete Buber-Neumann: Milena, the Tragic Story of Kafka's Great Love (Milena, tragický příběh Kafkovy velké lásky)
  • Mary Hockaday: Kafka, Love and Courage: The Life of Milena Jesenska (Kafka, láska a odvaha: Život Mileny Jesenské)
  • Jana Černá: Kafka's Milena (Kafkova Milena), Northwestern, 1993

francouzsky:

  • Jana Černá: Vie de Milena (Život Mileny), Le livre de poche, 1993
  • Margarete Buber-Neumann: Milena, Seuil, Points, 1997
  • Mary Hockaday: Milena de Prague (Milena z Prahy), Calman-Lévy, 1997

německy:

  • Margarete Buber-Neumann: Kafkas Freundin Milena (Kafkova přítelkyně Milena), 1963
  • Margarete Buber-Neumann: Milena Jesenská: „Sterben allein ist zu wenig“ (Milena Jesenská: „Jenom umřít je málo“), List, 2001
  • Alois Prinz: Ein lebendiges Feuer: die Lebensgeschichte der Milena Jesenská (Život jako oheň: životní příběh Mileny Jesenské), Beltz & Gelberg, Weinheim 2016, ISBN 978-3-407-82177-5.

Další

[editovat | editovat zdroj]
  • Franz Kafka: Briefe an Milena (Dopisy Mileně)
  • Nahum N. Glatzer: The Loves of Franz Kafka (Lásky Franze Kafky), Schocken, 1986

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Prokopa na pražském Žižkově
  2. ↑ Popisní arch 1901, Jan Jesenský
  3. ↑ Národní archiv, Konskripční přihlášky pražského policejního komisařství z let 1850-1914, heslo Johann Jesensky.
  4. ↑ ukázky online: Sudety 1938: byli jsme obětováni a máme tu několik tisíc živých padlých reportáž z časopisu Přítomnost 41, říjen 1938, Sudety 1938: jakési symbolické divadlo
  5. ↑ Milena Jesenská Fellowships for Journalists
  6. ↑ O ceně [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • HOCKADAY, Mary. Kafka, láska a odvaha. Život Mileny Jesenské. Praha: Pragma, 1999. 208 s. ISBN 80-7205-677-8. 
  • JIRÁSKOVÁ, Marie. Recepce díla Mileny Jesenské v českých zemích v letech 1945 až 1989. In: JESENSKÁ, Milena. Milena Jesenská. Křižovatky. (Výbor z díla). Praha: Torst, 2016. 879 s. ISBN 978-80-7215-520-0
  • HORÁKOVÁ, Daňa. O Pavlovi, Torst 2020, str. 207. ISBN 9788072155927

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milena_Jesenská&oldid=24358924“